Začalo to v 18. letech brigádou v servisu lyží a o tři roky později již dostal nabídku na práci servisáka u reprezentačního A týmu.
Pokud vím, tak jsi na střední škole lyžoval, ale tehdy to bylo ještě spíše z donucení. Po střední škole jsi tedy s lyžováním „seknul“, což ti však dlouho nevydrželo a začal jsi opět trénovat. Mohl bys to trochu podrobněji rozebrat? Co tě tehdy nebavilo a proč jsi tedy vůbec zahájil comeback?
Přechod do dorostu pro mě byl docela velkým soustem. Všichni přes léto vyrostli a zesílili a já jsem vypadal do osmnácti pořád stejně. Na výsledkách a motivaci se to samozřejmě začalo ihned projevovat. Zároveň jsem neměl žádné velké ambice. Na sportovním gymnáziu jsme měli dobrou partu kamarádů, která ovšem nesměřovala do reprezentačních družstev. Naším cílem bylo spíše přežít každý školní den a tréninky a o víkendu se jít lehce zrušit na diskotéku.
Původně tvůj comeback směřoval opět k závodnímu lyžování, ale nakonec jsi se rozhodl pro práci servisáka. Můžeš prozradit, jak jsi se dostal zrovna k práci servismana reprezentace?
Můj comeback začal brigádou v půjčovně a servisu lyží Marka Pazderského na Bedřichově. Tam se mi vrátila láska k lyžování a sportu obecně. Parta starších a zkušených servisáků v čele s Jirkou “Bombou” Tryznou mě neuvěřitelně nadchla pro věc a “Mára” mě začal hned první zimu brát po závodech Ski Classics. To mě tehdy, jako osmnáctiletého studenta prvního ročníku fakulty informatiky na Vysoké škole ekonomické v Praze, začalo tak moc bavit, že jsem postupem času místo školy chodil skoro každý den do servisní boudy na Bedřichově a o víkendech jezdil jako servisák po závodech. Po třetí zimě v tomto duchu jsem dostal od reprezentace nabídku na práci v A týmu, což pro mě bylo něco neodmítnutelného.
Proč jsi se rozhodl zrovna pro servismana běžeckého lyžování, a ne třeba biatlonu či laufařského teamu? Jak moc je podle tebe servis těchto disciplín odlišný?
Servis pro běh na lyžích a biatlon je v podstatě totožný s tím, že u běhu na lyžích jsou potřeba řešit navíc ještě stoupací vosky a klasické lyže. Servis pro laufařské závody se pak liší tím, že závod neprobíhá pouze v jednom místě a je potřeba vybírat vosky i lyže na více místech a poté volit takový kompromis.
Často se řeší, že třeba skandinávské reprezentace mají lepší servis než ostatní země. V čem je podle tebe hlavní rozdíl? Je to otázka zkušeností, počtu osob v teamu nebo mají k dispozici jiné vybavení?
Neřekl bych, že skandinávské země mají lepší servis, než ostatní reprezentační družstva. Vetší finanční možnosti a počet servisáků jim samozřejmě zvyšuje šanci na to lépe namazat, ale tím to končí. Například na posledním mistrovství světa v Oberstdorfu se podařilo švédům promazat na velkou část závodů. S přicházejícím zákazem fluoru budou mít tyto týmy každopádně větší kapacitu na vyzkoušení všech možných kombinací a způsobů mazání. Tím se pro první závody možná dostanou lehce napřed, ale není to nic, s čím by se nedalo soupeřit.
Velkým tématem ve světě lyžování je v posledních letech zákaz fluoru. Dokázal bys říct, jak velký rozdíl je mezi novými nefluorovými vosky a těmi původními?
Již minulou sezónu jsme se setkali s očištěnou verzí vosků, která by měla být pro přírodu šetrnější. Zde jsme rozdíl téměř nepozorovali. Příští zimu nás zřejmě čeká již kompletní zákaz fluoru a zde rozdíl zcela jistě pocítíme. Největší rozdíl bude na teplých a mokrých podmínkách, kde zkrátka tzv. “fluor-free” vosky nepojedou tak dobře. Na suchých a studených podmínkách ten rozdíl nebude naštěstí takový.
Ve světě lyžování se už chvilku pohybuješ a potkal jsi určitě spoustu lyžařů nejrůznějších výkonností. Je někdo koho bys mohl vypíchnout, že tě svým přístupem k lyžování inspiruje a motivuje?
Nedokážu vybrat přímo jednu osobu, která by mě natolik inspirovala, abych si na ni hned vzpomněl. Každopádně za poslední roky jsem potkal mnoho lidí, kteří pro lyžování v Česku dělají, co je v jejich silách a tací mě opravdu velice motivují.
Komu a proč předáš dál rozhovor?
Dál rozhovor předávám Jirkovi Pliskovi, protože je jedním z těch, co mě motivují a myslím si, že zde má rozhodně co říct.
