6+1 - Pepa Vejnar

Legenda běžeckého lyžování, která i v současnosti s úsměvem prohání mnohem mladší závodník.

1. Od kolika let jste se začal věnovat sportu a kterým sportovním odvětvím jste se mimo klasické lyžování věnoval?    

Vyrůstal jsem na vesnici Víchová asi 2 km od školy na kopci Sejkoří, a když jsem vyšel nad barák, naskytl se mi pohled na celé panorama Krkonoš od Lysé přes Kotel a Benecko. A aniž bych si to uvědomoval, tak každodenní chůze do školy 2 km z kopce dolů a zpět 2 km nahoru byl v mládí nejlepší trénink. V zimě samozřejmě na lyžích, protože pro množství sněhu jiná možnost nebyla. Teprve  v 5. třídě, kdy už  jsme  měli i závody  ve třídě na  delší vzdálenost než 50 m jsem překvapil všechny i sebe a  jasně jsem vyhrál běh v terénu na 500 m v Jilemnici.  Předtím to byly jen lyžařské školní závody, které mi dělaly snad jen problém v tom, že stopu vyjížděli pořadatelé na běžkách a já na širokých lyžích s pérovým vázáním jsem se nevešel do stopy a musel jsem běžet mimo, přesto jsem se umísťoval do 3. místa. To se od 7. třídy zlepšilo s běžkami STRELA ruské provenience, a tak začaly moji účasti na závodech okresních, později krajských a v 15 jsem se poprvé jako náhradník dostal na MČR a to mě získalo pro běh na lyžích. Velkou motivací byly i TV přenosy z MS v klasických disciplínách v r. 1970 z Tater, a další přenosy z tehdy věhlasného Tatranského poháru v běhu na lyžích. Kromě běhu na lyžích jsem do dorostu závodil i v atletice - běhy sprintů po vytrvalost až po skok daleký a hod oštěpem a závodech na kolečkových lyžích s těmi tykadly před zdvojenými kolečky. Po vojně, když se rozšířila možnost závodit i v jiných sportech to byl triatlon od místních závodů až po Mistrovství ČR,  duatlon a závody na horských  kolech a kolečkových lyžích, zkusil jsem i maraton a Horskou  výzvu  včetně  Gladiátora a po šedesátce  hraju okresní soutěže ve stolním tenisu.

2. Dva roky jste byl v Dukle – zaměření na klasické lyžování. Jak vypadaly duklácké tréninky a kolik jste ročně najezdili. Jste vícenásobným mistrem republiky, kterého titulu si nejvíce ceníte? Klasické lyžování je vaší celoživotní vášní a náplní a jste pravidelným účastníkem závodů Zimních světových her MASTERS a stal jste se vícenásobným mistrem světa v jednotlivých disciplínách, který titul je pro Vás nejcennější?

V Dukle Vimperk jsme už měli podmínky pro přípravu výborné, takže jsme mohli trénovat denně dvou i třífázově.  Objemy byly takové, že v přípravném období jsme naběhali na suchu za týden 220 km, a to už nohy po třech takových týdnech bolely.  Za rok jsem natrénoval kolem 8500 km cyklických km. Na lyžích to se závody dělalo cca 3500 km. 

3. Jste vícenásobným mistrem republiky, kterého titulu si nejvíce ceníte? Klasické lyžování je vaší celoživotní vášní a náplní a jste pravidelným účastníkem závodů Zimních světových her MASTERS a stal jste se vícenásobným mistrem světa v jednotlivých disciplínách, který titul je pro Vás nejcennější?

Ta konkurence na MS Mastrers je ve věkových kategoriích od 50 let do nějakých 75 čím dál větší. Občas se mi přihodilo zaznamenat jakýsi úspěch.  A tak si docela považuji první stříbrnou medaili z francouzského Autrans 2009 z klasiky na 45 km. Ze dvou zimních her Masters, konaných jednou za 5 let mám 1 zlatou a několik stříbrných a bronzových.  Docela byl dobrý výsledek z dvouzávodu na 50 km při Koasalaufu před pěti lety, kdy jsem v součtu jednoho dne klasiky a druhého ve skatu skončil absolutně na 2. místě.

Na MČR veteránů bývám do tří a několikrát se mi ho podařilo vyhrát. Z neudělovaných titulů mě hřeje vítězství v kategorii při Vasově běhu 2022, který jsem zkusil jet celý soupaž a dvojnásobné ocenění v anketě sportovec roku Libereckého kraje v kategorii Masters.

4. Sport je Vaší celoživotní náplní a Vaše výkonnost se stále pohybuje na vrcholné úrovni. Kolik času denně věnujete sportovním aktivitám a tréninku? Můžete krátce popsat Váš roční tréninkový cyklus? 

Tak tady asi úplně vzorem pro následování nebudu, protože podle mě zase tréninku   tolik neobětuju. Tělo těží z celoživotních kilometrů, tak jak to má i Blanka Paulů. Pohyb je pro mě samozřejmostí, a tak ani cestu do práce na kole 12 km nepokládám za trénování. Poslední roky jsem přes léto hlavně jezdil na kolečkových lyžích – cca 650 km a něco na kole cca 4000. Běh byl minimální, asi 200 km. Něco málo naběhám 2x týdně při trénování dětí ve Vrchlabí. Na lyžích se plácám raději mimo tratě směrem na Roudnici a Rezek, kdy většinou nejsou žádné stopy, ale na „kamenačky „mi stačí pár cm sněhu a jedu. Po vojně docela dbám na regeneraci a sice formou saunování alespoň 1 x týdně a občasnému plavání v Jizeře i v zimě.

4. Před 20 roky jste absolvoval s kolegy jízdu na vlastních kolečkových lyžích Jove k Baltu. Jak na tento extrémní závod s odstupem času vzpomínáte a jak jste překonali nástrahy povodní, které se valily na Česko?   

Tak v první řadě jsme akci podnikli v r. 2010 a nebyl to závod, byť se to s dojezdem k moři v závodění zvrtlo.  Jelo nás 5  a naším cílem  bylo  alpským stylem  se  za 5 dnů z Čech jako první  na kolečkových lyžích  po své ose  dostat  k moři. Vše jsme si vezli s sebou a spali pod širákem, pod mostem i na zastávce. Naši cestu na kolečkových lyžích jsme zahájili v pondělí 2. srpna 2010 v Liberci na cyklostezce vedoucí podél Nisy po německo-polské hranici. Sešli jsme se 3 běžci na kolečkových lyžích s nafukovacími kolečky: Robert Tišer z Liberce, Petr Nesvadba a Josef Vejnar za ČSK Vysoké nad Jizerou. Cestou se k nám v Gorlitz připojili dva kamarádi z Jablonce na in-linech Karel Kolář a Míra Saska.

Rozhodli jsme se celou trasu absolvovat „alpským stylem“, tzn. všechny potřebné věci k pobytu, jízdě i spaní jsme vezli v batozích s sebou. Optimální hmotnost batohu na zádech do 8 kg umožňovala ještě svižnou jízdu. Při hmotnosti přes 11 kg už vznikaly problémy, proto jsme se nakonec vzdali stanu, fotoaparátu a dalších méně důležitých věcí.

Trasa je dobře značená, pouze ve městech jsme měli občasné problémy se zdoláváním dlažby a cesty po „kočičích hlavách.“  Před Gorlitz byl nepříjemný úsek po štětovaných a písčitých cestách, ale i s těmito problémy jsme se dovedli vypořádat. Deštivé počasí druhý den cesty, kdy silný liják nás zdržoval a ujeli jsme pouze 76 km způsobilo ve finále nucené zkrácení plánované cesty.

O kvalitě kolečkových lyží JOVE a SKIKE svědčí bezproblémová jízda po celou dobu cesty. Za 500 km jsme zaznamenali tyto defekty: 2 x píchlá duše (1 lyže SKIKE, 1x lyže JOVE), 1 x zlomená hůl. P. Nesvadba jel na suchých ložiscích a po 450 km došlo k zadření jednoho z nich.  

Při srovnání KL a in line bruslích se jednoznačně potvrdilo, že na KL s nafukovacími kolečky lze zdolat prakticky celou trasu k moři bez jejich sundání, zatímco některé úseky na in line bruslích z důvodu špatného povrchu nelze jezdit. Při sjezdech, kterých je minimum, se osvědčily brzdy jak u lyží JOVE, tak u lyží SKIKE. Tyto brzdy jsem za Gorlitz ve vyloženě rovinatém úseku odmontoval a ponechal pouze přední i zadní blatníčky. Při jízdě v dešti měly značné opodstatnění a boty jsem měl uvnitř prakticky suché. Při porovnání úsilí a rychlosti bruslí a KL vyznívá toto kritérium lépe pro brusle. Na lyžích jsme se v rovinatých úsecích pohybovali průměrnou 17 km rychlostí, zatímco na bruslích to byla rychlost přes 21 km /hod. Celková průměrná rychlost na KL byla téměř 14 km / hod a maximální 35 km/ hod. Čistý čas jízdy byl 37 hodin a najeli jsme 506 km. Subjektivně celou záležitost posuzovali bruslaři  a dospěli jednotně k tomu, že úsilí které  museli  oni vyvinout je o 1/3 nižší než u  jezdců na kolečkových lyžích s nafukovacími kolečky.

Délky jednotlivých etap a místa noclehů:

2.8.  Liberec – Rothenburg                    96 km

3.8.  Rothenburg – Forst                       74 km

4.8.  Forst – Lebus                               112km

5.8.  Lebus – Schwedt                          116km

6.8.  Schwedt – Reith (Neuwarper See)  108 km

Zpět jsme jeli na hromadnou jízdenku přeplněným vlakem do Liberce, ovšem vlivem povodní se cesta komplikovala a my skončili v Žitavě, odkud už cesta do Čech byla pro veřejnou dopravu i soukromníky uzavřena, a tak jsme se brodili na kolečkových lyžích k hraničnímu přechodu, který byl celý pod vodou. Jediná možnost byla  zvolit cestu pěšky po  vyvýšeném železničním náspu až do Bílého  Potoka  a ž na hlavní silnici  do Liberce . V němém úžasu jsme zírali z mostu na zaplavenou vesnici a plujícími chatkami povodně a spousty bahna.

5. Navštívil jste před několika lety v létě tréninkové lyžařské středisko Gazpromu na Novém Zélandu. Jaký byl smysl jeho vybudování a jak jej využívají přední světoví běžci v klasickém lyžování?

Na Zéland jsme zavítali v r. 2012, kvůli závodu MERINO a známým lyžařským tratím SNOW FARMY, jako součást přípravy na Kangaroos loppet v Austrálii.   Tratě Merino race  vedou  42 km  po horských  pastvinách pro ovečky, kterých  chovají  60 miliónů, což  je na 3 miliony obyvatel skutečně dost .  Ke startu to je z Wanaky asi hodina cesty. To zimní středisko je plně vybavené včetně servisu a půjčovny lyží. Zda patří ruskému Gazpromu mě nenapadlo, třebaže   vedoucí servisu Alex byl Rus a těch se tam pohybovalo, tak jako všude ve světě dost. Je pravda, že se v tamních podmínkách připravovala ruská sborná – Legkov, Černousov, Alypov a další. Ti se ale podle řečí už tenkrát trhli od centrální přípravy a volili svoji cestu k úspěchům, tak jako Polka Kovalčuk.  Měli jsme možnost vidět jednotlivce z Kanady i USA, připravující se na běžeckou lyžařskou sezonu. Převládají však sjezdařské týmy z celého světa.

 S Justinou Kowalčuk

5. Byl jste prvním protagonistou organizace závodů na kolečkových lyžích v rámci Vámi pořádaného Vrchlapáku. Později se tento závod rozvinul do seriálu závodů na kolečkových lyžích. Pokud by se nepokračovalo v letošním roce v tomto formátu, jaké byste navrhoval řešení? 

Vrchlapák byla dlouhodobá celoroční soutěž sestávající z různých disciplín ve vytrvalostních sportech: v běhu na lyžích, v běhu terénem, jízdy na horských kolech a závodům na kolečkových lyžích. Všechny disciplíny mají jedno společné, a to profil trati – převážně do vrchu nebo i více kopců a z toho vyplývající příznačný název projektu a titul pro vítěze: VRCHLAPÁK. Pro zohlednění výkonnosti a věkových zvláštností jsme podle atletických tabulek násobili čas určitým bodovým koeficientem a vzešel potom vítěz napříč generacemi, kterým mohl být někdo od   dorostenky až po veterána.

Pořádat závod na kol. lyžích je náročné a musí splňovat celou řadu podmínek, nejen finančních. Těch kategorií je také spousta a shánět kvalitní ceny a finance je čím dál těžší. Pro zjednodušení by bylo zajímavé kromě celkových prvních 3. závodníků už vyhlašovat pořadí dle věkových koeficientů do 10. místa: 3 muži, 3 ženy abs. 10 dle věkových koeficientů.  Dohromady ženy muži … 

Sám se už v tom angažovat nemíním ale jako zajímavá inspirace pro pořadatele by to byla …

6.  Komu dalšímu a proč byste předal rozhovor?

Těch závodníků a závodnic na úrovni je celá řada. Takový Jirka Pliska, Karolína Grohová - kantoři co skloubí školu a vrcholový  sport , nebo  bývalý  reprezentant a  super chlap Jirka Beran atd .