6+1 otázka - Tereza Tůmová

Zpět na výpis novinek

Novinky ze světa kolečkových lyží

04.01.2021

Jako třetí přebírá pomyslný štafetový kolík Tereza Tůmová. Běžkyně na lyžích, která v kategorii dorostu proslavila brněnský klub SKOL Brno neuvěřitelnou bronzovou medajlí na MČR dorostu.

Nepřestává překvapovat ani v dospělých kategoriích. Na běžkách, na kolečkových lyžích, v crossu, v triatlonu. Tam všude ji hledejte usměvavou a na stupních vítězů. První zkušennosti s během na lyžích získavala v brněnském klubu SKOL Brno. Na kolečkových lyžích reprezentuje Sun sport team a na zimních "laufech" pak závodí za team Vltava fund. Otázky pokládal Václav Štěpánek.

Letos jsi Terko zdárně ukončila studium medicíny a začala pracovat jako lékařka. Medicína je velmi náročné studium, které vyžaduje každodenní přípravu, a neméně náročná je i práce lékaře, který se musí stále vzdělávat. Jak jsi při tom všem dokázala ještě trénovat a stále se zlepšovat?

Z mého pohledu je to spíš trošku návrat. Se začátkem medicíny jsem pravidelné trénování a závodění nezvládla, nešlo mi trénovat jen tak napůl. Byla jsem dříve zvyklá závodění přizpůsobovat vše a s hromadou „chytrých knih“ jsem nevěděla jak. Ráda dělám věci pořádně a v tu dobu jsem vyhodnotila, že je důležitá škola. K tomu jsem byla zamilovaná, takže když už byl nějaký ten volný čas, chtěla jsem ho trávit i jinak. S běháním, lyžováním a jiným pohybem jsem se ani v tu dobu úplně nerozloučila, cílem se ale místo tréninku stal spíš odpočinek a útěk od učení. Trénování a závodění mi postupně chybělo víc a víc, takže zhruba po čtyřech letech medicíny jsem se rozhodla, že to takhle nechci. Musela jsem hodně věcí přehodnotit, volna moc nebylo a zkoušky mě držely v takovém neustálém stresu, ale už jsem toho všeho měla dost. Přestala jsem smutnit, že nemůžu trénovat a začala pracovat s časem který mám. Trénovat jsem sice začínala s plány závodníka, ale téměř od podlahy, takže to chtělo taky určitou trpělivost a přiměřeně kladené nároky. No, a tak jsem se k závodění zase aspoň trošku vrátila.

Měl jsem možnost tě sledovat od první účasti Sun sport teamu na závodech na kolcích a ten pokrok, který jsi rok od roku dělala, je očividný. Z dobrého umístění v celkovém pořadí Skiroll Classics Tě v minulých letech diskvalifikovalo celkem hloupé pravidlo, že ten, kdo se neúčastní závěrečného závodu, nemůže být hodnocen. Loni jsi se zúčastnila jen několika závodů, ale letos jsi proháněla i ty naše nejlepší laufařky, které jsou v podstatě poloprofesionálky (nemluvím teď o Kateřině Smutné). Měla jsi z letošní sezóny dobrý pocit? Vlastně o umístění „na bedně“ v celkovém pořadí Tě připravilo pouze to, že jsi se nezúčastnila čtyř závodů… Kam by ses ještě chtěla posunout?
 

S výrazy jako „proháněla“, bych byla opatrnější.  Kdybych čekala na to, až budu mít nějakou rozumnou systematickou předzávodní přípravu, tak bych se na závody asi vůbec nedostala. Loni jsem zkusila, kromě běžeckých, kombinovat závody na kolečkových lyžích s triatlonovými, letos přibyly ještě služby v práci, někdy je to taková složitá logistika. Lyžování je a bude ze sportů na prvním místě, ale mám ráda pestrost, to mě baví. Pocit ze sezóny? Jelikož jsou trénování a závody pro mě chtě-nechtě volnočasová záležitost, tak spíš než sezónu hodnotím postupně každý závod. Chtěla bych v jednotlivých závodech nechat všechno na co zrovna mám, jinak bych přece nemusela ani závodit. Je rozdíl, jestli jedu první závod, před kterým jsem někdy sotva stihla najezdit dvojnásobek délky tratě, nebo závod ke konci sezóny, kde už je ten objem lepší. Před tím prvním závodem mám kilometry na kole a běhu, ale s tím, že jsem třeba letos kilometry na kolečkových lyžích nestihla, nepřeháním. Posunout? Tam kam mě život pustí – ať už to bude úspěch nebo krok zpět, je pro mě důležité, aby se nevytratila radost. 

 Prozradíš, jak trénuješ? Potkávám tě občas na kolcích, ale také na kole, bezesporu i běháš. Jak to máš rozložené? A co je pro Tebe vrchol sezóny: léto nebo zima?
 

Bohužel jsem nikdy neměla to štěstí, že by mi někdo psal celoročně tréninkový plán. Bylo by to se mnou asi i složité, ale třeba by mě to mohlo posunout dopředu. No, trénink si tedy řídím sama. Určitý systém a plán v hlavě mám, ale přizpůsobuji to aktuální situaci a tomu, na co je nálada a jak se cítím. Rozložené je to pokaždé jinak – hlavně kombinace běhu, lyží a kola, trocha plavání, posilování a nemálo protahování. Vrcholem jsi mě trošku zaskočil – asi nic takhle pojmenováno nemám. Ale jestli závodit v létě nebo v zimě – mám ráda obojí, každé má něco, kdybych ale musela vybrat jedno, tak by zvítězil sníh! :)

 

V roce 2019 jsi se zúčastnila čtyřiadvacetihodinovky na Paprsku a ujela přitom tuším obdivuhodných 272 kiláků (nebo tak nějak). Připravovala ses na to nějak speciálně? A jak ses během závodu cítila?
 

To je skoro historie, březen 2019. Ten rok jsem měla poprvé možnost jet delší závod, Jizerskou padesátku – dostala jsem ji dva týdny před startem, takže jsem bez větších příprav jela. Závod se mi líbil, za týden jsem jela Karlovskou padesátku. To už jsem přemýšlela, co ta 24hodinovka. Minulé roky jsem závod na Paprsku neplánovaně potkala a říkala jsem si, jaké to je, že to někdy zkusím. Bylo to takové rychlé rozhodnutí, takže jsem se skoro na poslední chvíli přihlásila. Čekala jsem i na to, jestli mi na doprovod kývne člověk, kterému jsem věřila, že tam bude celou dobu se mnou a pomůže mi. Myslím, že je to pro takový závod klíčové. Do závodu jsem šla s jediným cílem, zkusit 24 hodin lyžovat. Na přípravu jsem měla asi dva týdny. Abych si aspoň trošku představila, jaké to je, byla jsem dvakrát na delší lyžování (zhruba po šesti hodinách) a stihla jeden delší dvouhodinový běh. Na speciální přípravu nebyl čas, musela jsem zvládnout i školu. Závod se mi moc líbil, byla jsem v takovém celodenním nadšení. Poslední hodiny mě začínal hodně bolet loket, měla jsem v něm další tři týdny zánět. Taky si pamatuji, že jsem po vyhlášení sedla do auta a v tu chvíli spala.

 Ve Ski tour jsi v sezóně 2019/2020 skončila druhá. Zahraničních laufů se ale zatím moc nezúčastňuješ. Lákají Tě do budoucna dlouhé tratě? Třeba Vasák, nebo dokonce ten Nordenskiöldsloppet na 220 km? 

Laufové plány jsou trošku ve hvězdách, určitě bych si takový závod ráda jednou zajela, ale jestli to bude za rok nebo za pět let, to nevím. Hodně to záleží i na okolnostech i možnosti s někým jet, nerada bych se tam vydala sama. Takový závod se musí už trošku víc naplánovat, takže bych mu ráda přizpůsobila i trénink. Když jsi zmínil plány do budoucna, pokud mi je nezruší tak jako loni, chci v zimě jet nějaký závod z Českého poháru v běhu na lyžích, ale asi nikdo úplně neví, jak to letos bude/nebude.

 Stíháš kromě sportu a lékařské práce ještě něco jiného? Co Tě kromě toho ještě baví?
 

Baví mě toho spousta a hodně věcí se mi vlastně trošku prolíná s tréninkem. Ráda utíkám někam, kde je klid a můžu se tam prostě na chvíli zastavit, ať už je to les, louka nebo nejlépe nějaké hory, třeba i s batohem na zádech. Mám moc ráda zvířata, neumí se přetvařovat, a to se mi líbí. Baví mě, když můžu něco tvořit – zútulnit si bydlení, sem tam něco upéct atd. Sauna nebo masáž v mém programu většinou taky moc dlouho nechybí. A jednou za čas, když už má tělo všeho dost, přijde i na to, zůstat ráno v posteli o chvilku déle, takové krátké lenošení/regenerace. Na něco z toho je vždycky čas.

 A poslední, tradiční otázka: komu položíš 6+1 otázek Ty? A proč?
 

Chtěla bych již vycestovat z našeho Sun Sport Teamu a předat štafetu dál. Je to v běžeckém lyžování již známé jméno a nemá toho k závodění na práci zrovna málo. Doufám, že si najde chvilku a rozšíří tak tuhle štafetu rozhovorů. Do dalšího rozhovoru bych ráda oslovila Adélu Boudíkovou.

Historii rozhovorů můžete kdykoli sledovat zde.