6+1 otázka - Adéla Boudíková

Zpět na výpis novinek

Novinky ze světa kolečkových lyží

03.03.2021

Jméno Adéla Boudíková ve světě lyžařském netřeba představovat. Jsme rádi, že díky otázkám Terky Tůmové můžeme nahlédnout o kousek dál do nejen sportovního života této skvělé závodnice. A komu předá štafetu Adéla?

1. Pocházíš od Jablonce, přesto jsi s běžeckým lyžováním začala až na vysoké škole, jaká k němu byla tvá cesta, věnovala ses závodně i jinému sportu?

Pocházím ze Zásady, z menší vesnice, kde je sjezdovka, a tam jsem trávila prakticky své dětství. Táta je velký sportovec, dřív závodil na silničních motorkách, ale vedl mě i k jiným sportům, především k těm, které byly dostupné přímo ve vesnici, jenže běžecké tratě tam nebyly. Občas jsme na běžky šli, ale razili si sami stopu. Hodně jsme chodili hrát hokej. Dost času jsem strávila u koní, které mě nebavily, ale musela jsem s nimi pomáhat. Řekla bych, že to velkou měrou utužilo moje volní vlastnosti (smích). Na vysoké škole bylo víc času, a tak jsem se přihlásila do vysokoškolského běžkařského oddílu a zároveň jezdila maratony na horském kole, asi dva roky dost intenzivně. Myslím, že mi to šlo, ale pak mě srazil jeden cyklista a přetržené vazy v rameni rozhodly, že se budu věnovat jen běžkám.

 2. Proč ses rozhodla specializovat zrovna na laufy? Co říkáš na kratší distance, jezdila jsi někdy třeba sprinty?

K systematickému tréninku jsem se dostala až ve 25ti letech v Jablonci u Honzy Háska, který se se svou skupinou zaměřoval na laufy, ale jezdili i kratší závody. Byla jsem už dost stará na to, abych přemýšlela nad reprezentací a hlavně nebyla jsem tak trénovaná jako ostatní holky, které dřely už roky. Výhodou ale je, že nemám opotřebované tělo ani mysl. Po roce jsem se seznámila s Jirkou Ročárkem a můj směr k laufům byl zpečetěn, protože on se jim také věnoval.

Rozhodně jsem zastánce, aby děti i dospělí jezdili sprinty, co to jde. V dnešní době se běžecké lyžování natolik vyprofilovalo směrem ke sprintům, že ten, kdo jezdí jedním tempem, nemá v pelotonu šanci. Neumí reagovat na úniky a ve finiši bude tahat za kratší konec. Navíc sprinteři se s přibývajícím věkem zlepšují i na distancích, opačně to však nejde. Na sprintech se také učíte taktice a jak se co nejlépe pohybovat ve skupině. Snažím se jezdit krátké rychlé úseky i v tréninku, ale ideální je, když máte sparing, který vás vyhecuje k daleko vyšší intenzitě.

 3. Prozradíš, jak trénuješ? Jsi šéfredaktorkou časopisu, máš doma dvě malé holčičky, zvládáš dodržovat nějaký plán? Píše Ti někdo tréninky, s kým je konzultuješ?

Je to náročné, ale snažím se některé věci dělat s předstihem, hlavně časopis. Péče o holky je samozřejmě náročná, ale starší už chodí do školky a malá spí dopoledne minimálně dvě hodiny, a to je čas na můj trénink. Nechávám ji u tchýně v kočárku a dokonce mám ten bonus, že mi nachystá oběd. Takže čas, který bych doma strávila v kuchyni, můžu využít na trénink.

Dříve mi psal plány Jakub Opočenský, ale po narození druhé dcerky jsem ho radši už neotravovala. Všechno se strašně mění a až ráno se většinou rozhodnu, co půjdu. Taky záleží, jak mi dává malá v noci zabrat, což někdy fakt umí (smích). Hodně je všechno o pocitu. Snažím se jít zhruba 2x týdně pomalý trénink, 2x týdně sílu a 2x týdně rychlost, v neděli mám volno a odpolední tréninky také vynechávám. Rodina je mojí prioritou a ten 2h trénink musí stačit.

4. O denní náplň bys neměla nouzi asi i bez tréninků, někoho by mohla napadnout otázka proč? Co tě na trénování nejvíc baví, máš radši zimní nebo letní přípravu?

Možná si asi dost lidí myslí, že jsem blázen. Trochu mě to mrzí, jenže když jste doma a staráte se jen o děti, spadnete do stereotypu, vlastně do role uklízečky a kuchařky. Péče o děti mě baví, sice mě likviduje nedostatek spánku, ale holky jsou naše radost. Mám pohyb ráda a jsem ráda venku na čerstvém vzduchu, potom jsem i daleko pozitivnější k holkám. Samozřejmě dovedu si sport představit i bez závodů, ale takhle mám nějaký cíl a není mi hloupé jezdit ke tchýni a nechávat tam malou. Ona je také šťastná.

Běh na lyžích je skvělý sport, protože příprava je velmi pestrá, baví mě střídat běh a kolečkové lyže. V zimě zase běžky. Akorát tím, že mám málo času, tak se snažím, abych ho neztrácela dojížděním. Na kolečkové lyže můžu nastoupit přímo u domu a jet. V zimě, když není na Vysočině sníh, nebo zavřená Vysočina arena, musím jet k našim a dojíždět do Jizerek, což zabere určitě půl hodiny tam a půl zpět a je to pro mě obrovská ztráta času.

 5. Máš za sebou nespočet obdivuhodných výkonů, jaký závod vnímáš jako svůj největší úspěch a jaké máš na jeho průběh vzpomínky?

Asi nejvíc si cením vítězství na Biegu Piastow, který byl zařazený do FIS marathon cupu. Na tomto seriálu nebývala tak obrovská konkurence, ale pár kvalitních holek tam jezdilo. Jedná se o poměrně náročnou trať na soupaž, podobně jako Jizerská. A ještě nejde zapomenout na předloňskou Jizerskou 50, kde jsem dojela na 4. místě. Na domácí půdě, kousek od domu, víc si asi člověk nemůže přát. Tehdy jsem měla skvělé lyže a jela kus s třemi nejlepšími holkami ze Ski Classics, to pro mě bylo něco neuvěřitelného. Zpětně mě trochu mrzí, že jsem zhubla až po porodu holek, protože ty výsledky mohly být daleko lepší už předtím, kdy člověk měl hodně volného času.

6. Doba je teď taková všelijaká, jak přistupuješ k tréninku – chystala ses na závody jako v normální sezóně nebo jsi k letošní přípravě přistoupila jinak?

Původně jsem chtěla jezdit menší laufy než Ski Classics, jenže postupem času bylo jasné, že se amatérské závody nepojedou a nezbude, než trénovat na ty největší. Chtěla jsem jet Jizerskou a tam jedou ty nejlepší holky, takže přípravu je potřeba dělat poctivě, samozřejmě s časovými možnostmi, jaké mám. Na druhou stranu, když máte omezený čas na trénink, snažíte se ho využít co nejefektivněji, proto si myslím, že ani výsledky nebyly špatné.

 7. A je tu poslední, tradiční otázka: komu položíš 6+1 otázek Ty? A proč?

Štafetu předávám Jirkovi Ročárkovi, který už sice pověsil lyže na hřebík, ale stále se pohybuje v běžkařském světě, a to jako testér lyží a pomocná ruka ve vývoji. Chtěla bych se ho zeptat, jak hodnotí tyto dvě životní etapy a jak se mu stýská po závodní stopě...

 Děkuji Adélo za Tvůj čas a přeji hodně úspěchů v soukromém, sportovním i profesním životě. A hlavně zdraví!

 

Historii rozhovorů můžete kdykoli sledovat zde.