6+1 otázek - Petr Koutný

Zpět na výpis novinek

Novinky ze světa kolečkových lyží

13.08.2021

těžko byste hledali většího nadšence do kolečkových lyžích než právě Petra. Účastní se všech závodů na kolečkových lyžích a neváhá kvůli tomu spát v autě na lavičkách či jen tak pod širákem

Zajímalo by mě, jak dlouho se již věnuješ běžeckému lyžování, a kdy jsi začal jezdit na kolcích?

První běžky jsem dostal od strýce, když mi bylo deset let. Nejdřív jsem jezdil jen okolo Brna, v té době býval ještě sníh i tady, s přibývajícím věkem na Vysočině a později už v Jeseníkách nebo Tatrách v okolí Štrbského plesa. Závody ale běhám až posledních osm let. První Jizerku jsem běžel v šíleném čase kolem 7:30 hod., ale už jsem se dostal na zatím nejlepších 4:37. Kolečkové lyže mám pět let – nejdřív Drlíky, pak One Way, které byly dost pomalé a nyní Rockplasty, na kterých si to užívám.

 

Kolik hodin, případně dní v měsíci, trénuješ a hlavně kde?

Trénuji, jestli se tomu tak dá říct, 15 dní v měsíci. Ve dnech, kdy jsem v práci, to vzhledem k dvanáctihodinovým směnám nejde. Jezdím nejvíce na cyklostezce mezi Kuřimí a Lipůvkou, ale když chci změnu, tak pěkné to je i mezi Obřany a Bílovicemi. Nebo na delší trase Obřany-Babice-Adamov-Bílovice-Obřany. Někdy vymyslím výlet, pěkné trasy jsou taky v Boskovické brázdě.

 

Jak tvůj trénink probíhá? Jezdíš určité úseky s rychlými intervaly nebo jedeš jen v tempu určitou vzdálenost?

Nejdřív byl můj trénink založen čistě na vytrvalosti, o ježdění v tempu se nedalo mluvit. Pak jsem začal jezdit na měřené středy, které zaštiťuje Petr Gross, za což mu patří velký dík, a to jezdíme cca pětikilometrový úsek na čas. Teď nám Petr chystá i intervaly, ale to teprve vyzkouším. Letos přišlo ještě oživení tréninku v podobě týdne v italském Livignu. V rámci toho týdne jsem dvakrát vyjel Passo Stelvio, což by mohlo přinést taky nějaké výsledky. Čemu se vůbec nevěnuji, tak to je posilovna, to mě nebaví a já jezdím hlavně pro zábavu.

 

Děláš ještě nějaký sport mimo kolce a běh na lyžích?

Mimo kolce a běžky ještě dost jezdím na sjezdovkách, na ty mě poprvé postavili ve dvou a půl letech. Pak ještě jezdím na kole, ale jen hodně zvolna. Asi do dvaceti jsem se hodně věnoval leteckému modelářství, ale to mně později otec znechutil.

 

Lyžování a kolce jsou velmi náročné nejen na fyzickou kondici, ale hlavně na čas. Jak ti to tolerují doma?

S tolerováním doma problém není. Jsem rozveden a dcera, která se mnou bydlí, mně celkem fandí, i když o mně někdy říká, že jsem magor. Ale to je prý myšleno láskyplně. Já jí to teda věřím. (Pozn. dcery, která rozhovor přepisuje – jasně, že je to láskyplné, ale blázen to je, klidně by závodil i na úkor zdraví.)

 

Máš nějakou vtipnou příhodu ze závodů, jaký závod máš na lyžích a kolcích nejraději?

Nevím, jestli je to vtipné, ale na nočním závodě Přibyslav-Sázava a zpět se mně rozpadla bota. Závod jsem stejně dojel na jedné lyži jako na koloběžce asi hodinu za předposledním, ale ona ani jiná možnost nebyla, musel jsem se dostat k autu.

Nejraději ze závodů u nás mám asi výjezd na Praděd a pak moc rád jezdím na Weesenstein-Zinnwald Lauf – závod na německé straně Krušných hor.

 

Komu předáš dále tuto rozhovorovou „štafetu“ ?

Štafetu bych chtěl předat Martinu Holánkovi, myslím, že má toho dost co říct.

 

 RÁDI BYSTE SI PŘEČETLI I PŘEDCHOZÍ ROZHOVORY? SOUHRN VŠECH ROZHOVORŮ NALEZNETE ZDE