Pavel Ondrášek, lyžař tělem a duší, ošlehán povětřím drsného kraje Hrubého Jeseníku, žijící ve Stránském nedaleko města Rýmařova. Představíme jej blíže v následujícím rozhovoru, který s ním vedl jeho krajánek :-) Petr Gross.
Pavle, lyžuješ celý život. Měl jsi i famózní výsledky. Na které jsi nejpyšnější a na co bys raději zapomněl? Zkus nám popsat průběh tvé kariéry, kdo tě trénoval atd. Taková univerzální otázka
Nejlepší výsledek je pro mě určitě první výhra na Biegu Piastow zařazeného do seriálu závodu World Loppet. Nepodařených závodů byla samozřejmě celá řada, ale i chybami se člověk učí.
Běhům na lyžích se věnuji přibližně od svých 11 let. Začal jsem v 5. třídě na základní škole po otevření sportovních tříd. Reprezentoval jsem tehdy Ski klub RD Rýmařov. Na střední školu jsem nastoupil do Šumperka, kde jsem po dvou letech začal závodit za Skiklub Šumperk, který se ale bohužel celkem brzy rozpadl a já přesídlil do Fenix ski team Jeseník.
Dálkovým běhům jsem se začal věnovat v juniorech, kdy jsem okusil svoji první "padesátku" v rámci rakouského závodu Int. Tiroler Koasalauf.
Dalším milníkem bylo studium Vysoké školy v Olomouci (obor trenérství), kde začala moje úzká spolupráce s firmou Andrlesport – trénink & koučink. Tato spolupráce pak vyústila v moji dosavadní práci trenéra.
Své nejlepší sportovní období jsem prožil v týmu Vltava Fund Ski Team, kde jsem také dosáhl nejlepších výsledků a myslím si, že se rozhodně nemám za co stydět.
Měl jsi před 2 lety zranění, operaci, co se přihodilo? Jak probíhala léčba, rehabilitace a jaký byl návrat po zranění? Co by jsi s odstupem času udělal v rekonvalescenci jinak?
Ano, stalo se to při tréninku na Alfrédce. Těsně před odletem na poslední závod Visma ski classics jsem si vykloubil rameno, takže jsem si závod „užil“ jako divák z nemocničního lůžka. 8 týdnů jsem s rukou nemohl téměř nic dělat, což mělo za následek ztrátu svalové hmoty a její hybnost. Po dlouhé rehabilitaci jsem se učil ruku znovu správně používat a zapojovat ji při sportu. Jinak bych asi neudělal téměř nic, kromě tréninku na kolečkových lyžích, kdy mi jeden zaseklý kamínek způsobil další pád. Já to bral tenkrát s nadhledem: „Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti.“
Byl jsem s tebou několikrát na lyžích, klasiku máš suprovou, ale jezdil jsi soupaž. Která technika je pro tebe lepší? Co bys poradil hobíkům - raději se zdokonalovat v klasickém lyžování nebo napodobovat soupaž a proč?
Klasika je pro tělo mnohem příjemnější a přirozenější pohyb. Vývoj dálkových běhů na lyžích jde však směrem k soupaži, proto tahle technika začala mít v mém tréninku zásadní roli. Rozhodně bych všem doporučil zdokonalovat klasiku - z důvodu zmíněného na začátku. Lepší je si pořádně užít klasiku než se 50 km ohýbat při soupaži.
Loni jsi skončil se závoděním a začal jezdit na skialpech a tvá nová profese je trenér. Jaká to byla změna, namísto tréninku do práce? Co tě na tom baví a je něco, co nebaví ? Skialpy bereš jako relax nebo jako další metu k závodění ☺ ?
Ze začátku jsem se snažil kloubit trénink s prací, bohužel vše nešlo podle představ a práce mi stále více přerůstala přes hlavu. Teď už si chci trénink hlavně užít a vyčistit si hlavu, popřípadě zkusit nějaké nové tréninkové metody. Práce mě samozřejmě nesmírně baví. Hlavně sledovat mé svěřence, jak se postupně zdokonalují a míří k tíženému úspěchu. Beru to jako realax a zároveň další možnost si zazávodit a ukázat, že ještě nepatřím do starého železa.
Rozhovor má být i o kolečkových lyžích. Jak probíhala tvá příprava na tomto náčiní ☺ ?
Kolečkové lyže jsou nedílnou součástí letní přípravy každého lyžaře. I když jsem v létě raději více běhal, tak při mém zaměření na dálkové běhy musel jít běh stranou a kolečkové lyže začaly v tréninku převažovat.
Zkusím navázat na odpověď Ročiho, ten v ní doporučil hobíkům kolik hodin a na co se zaměřit. Co bys hobíkům doporučil ty? Mě by třeba zajímalo, jaká kompenzační cvičení a jak regenerovat v našem věku rakváčů ☺ ?
Čím je člověk starší, tím jsou kompenzační cvičení a regenerace důležitější. Za mě bych určitě doporučil propojování svalových řetězců, posílení středu těla a senzomotoriku chodidla, aby se pohyb stal příjemnou součástí života. Pro správnou regeneraci hlavně dobře jíst, spát a občas si skočit zaplavat do bazénu či se ohřát do sauny.
Komu předáš štafetu a proč?
Štafetu předám Jardu Kulichovi. I ve svých letech patří ke skvělým lyžařům, takže čtenářům může předat spoustu zkušeností, rad a tipů k tréninku či závodům.
