19.05.2022

Spolupracoval s těmi nejlepšími českými laufaři, stále miluje závodění v zimě i v létě a jeho srdeční záležitostí je Vasův běh. Má rád dobrou kávu a v létě na závodech ho můžete poznat podle psíka jménem Fanda.

Mohl bys prosím nějak v kostce popsat svoji závodní kariéru? Tuším, že jsi v dětství začínal s biatlonem, potom jsi dost běhal a poslední dobou jezdíš laufy. Kde bereš motivace neustále závodit?

Pocházím ze sportovní rodiny, takže poprvé mě na lyže postavili, když mi byly tři. První opravdové tréninky a závody jsem absolvoval v rámci lyžařského oddílu v Moravské Třebové. Zde byl trenérem můj táta, který zároveň trénoval i mužskou a později ženskou reprezentaci v biatlonu. Pod jeho vedením jsem ve svých deseti letech přešel na biatlon. V patnácti letech jsem se dostal do dorostenecké a později do juniorské reprezentace. Dvouletou vojenskou službu jsem odsloužil ve vrcholovém středisku Dukla Bánská Bystrica. Zde jsem se pokusil dostat na Olympijské hry. Když mi bylo jednadvacet, nechal jsem definitivně biatlonovou pušku v koutě a sběhl jsem ke klasickému lyžování. Od malička jsem snil o možnosti účastnit se Vasova běhu ve Švédsku. Po otevření hranic jsem proto neváhal a vyrazil vlakem do Švédska za svojí první účastí na tento fenomén klasického lyžování. První ze (zatím) šestnácti. Během dalších deseti let jsem také několikrát dokončil všechny závody seriálu Worldloppet. Mojí motivací ale zůstává Vasův běh – blíží se totiž jeho stý ročník, na kterém bych nerad chyběl. (letos Vasův běh sice oslavil sto lety, ale kvůli nedostatku sněhu by v minulosti třikrát zrušen, takže závodů se uskutečnilo „jen“ 97, pozn. redakce)

  

Vzpomeneš si, v kolika letech jsi začal jezdit na kolečkových lyžích, a jak tehdy na nich vypadal trénink? Pokud se nepletu, tak tehdy byly v „módě“ velké objemy.

Na kolečkových lyžích jsem začal jezdit v patnácti letech. První pár mi dovezl táta. Byly červené a byly ze železa. V té době šlo ale o tréninkovou revoluci, takže jsem na nich trávil v podstatě veškerý svůj čas. Víkendové tréninky s kamarády lyžaři často přesahovaly délku šedesáti kilometrů.

 

Je o tobě známo, že „soupažové“ tratě ti vyloženě sedí. Máš na to přímo nějaký specifický trénink?

Byl jsem považován za velmi dobrého klasika, avšak jakmile se začal více trénovat soupaž, věděl jsem, že právě tohle bude má parketa. Nikdy jsem nějak speciálně neposiloval. Mojí teorií bylo, že soupaž na lyžích je lepší, než hodiny v posilovně.

  

Na kolečkových lyžích jsi již objel nespočet závodů. Je nějaký závod, na který obzvláště rád vzpomínáš? Mohl bys nám nějaký pěkný závod doporučit?

Absolvoval jsem bezpočet závodů jak v Česku, tak v zahraničí. Kdybych měl doporučit nějaký ze závodů, byl by to jednoznačně Alliansloppet, který se každoročně koná koncem srpna ve švédském Trollhättanu.

 

Dlouho jsi dělal servismana velmi úspěšnému českému laufaři Petru Novákovi, se kterým jsi dokonce občas i trénoval. Můžeš tedy prozradit, jak vypadal takový typický společný trénink?

Zároveň s dálkovým lyžováním jsem začal dělat od roku 2009 servismana pro Stanislava Řezáče, se kterým jsem objel v roce 2010 závody světového poháru. Tehdy usiloval o nominaci na olympijské hry v Kanadě. Od roku 2011 jsem začal spolupracovat a dělat servismana úspěšnému laufaři Petru Novákovi, se kterým jsem strávil 8 lyžařských sezon. V roce 2015 Petr Novák vyhrál v celkovém hodnocení FIS Marathon Cup a zúčastnil se olympijských her 2014 v Soči. Pro mě, jako servismana který miluje Vasův běh, byly největšími úspěchy 9. a 12. místo Petra na tomto závodě.

S Petrem jsme měli mnohokrát soustředění v Orlických horách, kde jsem s ním absolvoval několik těžkých tréninků. Obzvláště vzpomínán na tzv. pyramidy, což byly střídavé výběhy a imitace s holemi do sjezdovky (100-200-300-400-400-300-200-100 m, jakmile se vyběhlo na kopec, tak se běželo hned dolů, žádné velké odpočívání =) )

 

Co tě vlastně kromě běžek/ kolečkových lyží ještě baví? Máš ještě nějaký jiný oblíbený sport?

Baví mě asi všechny sporty. Vzhledem k tomu, kolik času věnuji lyžování, nezbývá mi než ostatní sporty sledovat jen v televizi, nebo si o nich nechat v noci zdát.

 

Komu a proč předáš dále tuto „rozhovorovou“ štafetu?

Štafetu předávám mladé laufařce Tereze Hujerové, protože je naší nadějnou dálkovou běžkyní na lyžích.