6+1 otázek - Jan Leminger

Zpět na výpis novinek

Novinky ze světa kolečkových lyží

06.09.2021

Čtyřnásobný Worldloppet Master, držitel ocenění Global Skier a účastník mnoho dálkových běhů, a to i toho nejdelšího NordenSkiolds loppet

Jak to bylo u Tebe se sportováním a prvními sportovními krůčky?

Vyrostl jsem na periférii města v poměrně svízelných podmínkách. Říkám tomu „studený odchov“. Měli jsme svůj klukovský rybník, potok, lesík a museli jsme si to chránit v klukovských bitkách.Musel jsem rychle plavat, dobře střílet z praku, trochu šermovat a s ohledem na starší partu (dnes se říká) nepřizpůsobivých jsem musel i dobře utíkat. Pořád jsme v něčem soutěžili. Byl jsem tak trochu „živel“. Protože se mi nechtělo vždycky utíkat, tak jsem někdy kolem 14ti začal trochu systematicky posilovat. No a to byl asi začátek sportování.

 

Co kanoistika a nohejbal?

Někdy asi před 55 lety jsem poprvé sjížděl Vltavu a zalíbilo se mi to natolik, že jsem začal chodit do vodáckého oddílu. Měli jsme mizernou výbavu a o všechno jsme se museli dost snažit. Oblečení (šusťáky apod.) jsem pro sebe a kamaráda šil sám (asi v 16ti) a prostě, co jsme si neudělali, tak to nebylo. Asi v 17ti jsem si postavil svou první slalomovou singlovku, která vážila asi o 10kg víc, než bylo zvykem, ale lépe jsem to neuměl, takže jsem to musel odtahat. Sice jsme měli „trenérku“ ale ta se o nás nijak nestarala, což bylo nakonec docela dobře. Většinou jsme jezdili s kamarádem Edou, který jezdil jinou kategorii (kajak), takže jsme si nekonkurovali, ale pomáhali jsme si. Trénoval jsem dost živelně, takže když třeba bylo hezky, tak jsem nešel do školy a celý den jsem blbnul v loďce na jezu. Ono to přineslo své výsledky, protože jsme pak uměli dost dobré věci. Například když jsme se doslechli, že existuje možnost eskymáckého obratu „bez pádla“, tak jsme si nedali pokoj, dokud jsme to nezvládli. Například na singlu jsem u nás byl jeden z prvních. Také jsme měli štěstí, že jsme se často dostávali na tu nejdivočejší vodu na Lipně pod přehradou nebo na jarní Čeňkovu Pilu.  Největší hnací silou byl „hec“. Když se podařilo porazit „nafrněné“ kluky od prvního umělého kanálu z Liptovského Mikuláše, tak to byla největší satisfakce. Ještě jako dorostenec jsem si postupně vyjel I. VT v mužích. Jeden čas jsem byl členem juniorského družstva ČSSR, které nikdy neopustilo ČSSR. Dělával jsem instruktora vodních sportů na vodáckých tábornických školách a dost mě to bavilo. Také jsem pár let jezdil u Vás za Techniku Brno. Bylo to krásné časy. Chtěl jsem absolvovat FTVS a tak jsem nerozvážně vkráčel na vojenskou školu, když mi slíbili, že budu moci následně trénovat v DUKLE a věnovat se jen sportu. CHA CHA ! bez šance. Chvíli jsem dělal na vojně tělocvikáře, cvičil gymnasty na spartakiádu 75 apod. Pak mne bez ohledu na mé protesty šoupli na velitelskou funkci a byl jsem se sportem v pr…. Začala doba sportovního temna. 

Nohejbal byla vždycky jenom radost. Byli jsme parta ze hřiště od koupaliště a „mastili“ jsme to pro potěšení a pro žízeň. Začali jsme jezdit po turnajích u přátel a později jsme začali sami turnaje pořádat. Sportovně i společensky moc pěkné akce. Někteří mladší kluci z party chtěli soutěžit víc a tak jsme se přihlásili do podnikovky ONS. To mi bylo asi 58 a celou dobu jsem pak aktivně hrál a trochu se staral o klub. Během několika let jsme se vykopali na postup do 1. ligy ONS, ale přesvědčil jsem kluky, že na to nemáme ani technicky ani kapacitně a jenom se připravíme o potěšení a budeme chodit domů jenom s nakopanými zadky. Ještě před COVIDEM jsme přestali hrát soutěž. Teď si dál chodím zahrát pro radost a jako dřív – pro žízeň.         

              

Kdy jsi se dostal k běžeckému lyžování?

Asi v roce 68 nás naše vodácká trenérka nahnala na krajský přebor na běžkách a protože tam pořádně nikdo nebyl, tak jsem „živelně“ doběhl na 2. místo. To byl můj první a poslední závod ve starých dobách.  Asi 15 let jsem se pak dostával na běžky asi tak 2 x za zimu. Pak jsem se asi v roce 82 nechal ukecat bez přípravy na Bílou stopu SNP. Napoprvé jsem velmi výrazně promazal. Další rok nenapadl sníh a pořadatelé BS nás podrazili tím, že z toho udělali ideovou akci a nechali nás běžet s lyžemi v ruce a s ideovými transparenty nad tratí. Dost mne dění kolem BS naštvalo a i s ohledem na špatné rodinné podmínky jsem se dalších 25 let na běžky nepostavil.

V mém novém životě jsem někdy po roce 95 začal jezdit docela často na sjezdovky a dost jsem si to užíval. 1 nebo 2x za zimu jsem jezdil s partou na běžky na Šumavu a s ohledem na můj vztah k Šumavě se mi to dost líbilo

V roce 2008 jsem si poprvé vyzkoušel Šumavský skimaraton a dost mne to sebralo. V roce 2009 mi jiný lyžař způsobil na sjezdovkách vážný úraz obou ramen a přestal jsem na sjezdovky jezdit. Pak mi lékaři našli celou řadu stařeckých chorob (tlak, cukr, chlopně, kyselina močová apod.) a uvědomil jsem si, že moje nárazově prováděné různorodé aktivity způsobují více škody, než užitku a že se sebou musím něco systematicky dělat. Běžky byly to pravé a já jsem se do nich zamiloval.

 

Kdy jsi začal jezdit na kolečkových lyžích a co bys nám řekl ke svým zážitkům na nich?

Asi v 60ti jsem se chtěl naučit „bruslit“, abych se mohl vypravit na Engadin, Saporo apod. a tak jsem si koupil první SKIKE pro nějakou základní průpravu ve skejtu. Nejdřív jsem to bral jako pomocnou průpravu, ale postupně jsem kolečkovým lyžím propadl natolik, že to dnes beru jako samostatný, krásný celoroční sport. Protože jsem víc požitkář, než závodník, tak beru kolce a SKIKE také jako pomůcku pro realizaci překrásných výjezdů, které bych pěšky nebo na kole nemohl nikdy realizovat.

Jako příklad uvádím můj oblíbený okruh Nová Pec (730mnm)– hranice po Rakouské - SKIKE, hřebenovka Plechý (1378) – Trojmezná(1362) – Třístoličník (1302) se kolečkáčema na ruksaku, dolů do Haidmuhle pěkně SKIKE ve vajíčku a v pohodě zpět do NP. Celkem 48km, které bych pěšky za jeden den nikdy nedal. Podobně si občas užívám pěkné trasy jinde po Šumavě, Novohradských horách, České Kanadě nebo v Blanském lese. Super zážitky. Když mě však pozval Martin H. na Rejvíz nejdřív ze Zlatých Hor a odpoledne pak pro přehled ještě z Jeseníku, tak jsem pochopil, že jezdím nižší ligu.

 Závod na kolcích jsem absolvoval pouze jeden v rámci dovolené ve Švédsku - Klaralvsloppet Roller Ski 2019 - 90km. Bylo to dost „placaté“. Byl to krásný závod, který jsem si zajel pod 6hodin. Tedy pro mne neskutečný čas. Prům. TF 150 a max. TF 181. Nechápal jsem v 66, ale šlo to. Rád bych si ještě zajel některý závod ze seriálu Efisan SkiRoll Classics – např. Šumavu, ale to je v mém současném zdravotním stavu zatím jen nádherná motivace z říše snů.

              

Vím, že jsi mnohonásobný Worldloppet Master, kolikrát se Ti podařilo toto ocenění získat, který ze závodů této série máš nejraději, a který se Ti líbil nejméně?

Worldloppet Master jsem získal kompletně jen 4x. Podařilo se mi získat také ocenění Global Skier. Mám číslo #222.  Mám doma několik načatých WorldLoppet pasů, ve kterých mi chybí pár závodů, ale nějak jsem asi ztratil mojí nadšenou motivaci po aféře s J. Vadlejchem, která se mne osobně velmi dotkla. Jinak mám odjetých kolem 100 dlouhých závodů a přineslo mi to hodně radosti a poznal jsem řadu nových přátel. Někde jsem četl a ztotožňuji se s tím prohlášením, že Worldloppet je úžasná příležitost navštívit a poznat krásná místa na světě, o kterých bych jinak ani nevěděl. Pro mne to navíc byla a snad i dál bude příležitost potkávat skvělé přátele, navštěvovat krásná místa a užívat si nádherné terény a přírodu. Také je to pro mne obrovská motivace překonávat zdravotní problémy a udržovat si pozitivní přístup ke světu. Nejvíc se mi asi líbilo na Merino Muster a American Birkebeiner, ale to asi ve spojení s pěknými zážitky, které souvisely. Jinak se mi líbilo opravdu skoro všude. Neodvážím se napsat, kde se mi líbilo nejméně, protože to souvisí s místem, s počasím, sněhovými podmínkami, s mojí kondicí a pod. Určitě však už nikdy nepojedu na Demino.

              

Co považuješ za svůj dosavadní největší úspěch na běžkách a čeho bys chtěl ještě dosáhnout?

V roce 2019 se mi na druhý pokus (2018) podařilo dokončit můj nejkrásnější závod NordenSkiolds loppet (NSOL) v Jokkmoku – 220km. Ten závod pro mne znamenal inspiraci, pro kterou jsem podřídil hodně svého osobního času a úsilí na přípravu. Byl to nový rozměr běžkařského závodu, který mne přenesl do mé říše snů o dalekých a dobrodružných cestách, o kterých jsem snil celý život.

Čeho bych chtěl ještě dosáhnout? Mým konečným cílem je zvládnout ještě jednou NSOL 2023 s celou partou skvělých přátel z týmu BORCI ZDAR, se kterými jsme dojeli do cíle v Jokkmokku v roce 2019. Protože se již 2 roky potýkám s vážnými nemocemi, tak bych po dokončení léčby rád začal znovu ve stopě a rád bych se připravil už i na absolvování NSOL 2022. Ta vlastní příprava je mým cílem. Nevím, jestli to ještě půjde. O samotném výsledku na NSOL rozhodne zdravotní stav, polární počasí a také souvislosti s COVIDem. Chci se zkusit připravit už na NSOL 2022 také protože se obávám, že už nemám moc času.

Komu předáš štafetu dál?

Štafetu bych dále rád předal skvělému kamarádovi Honzovi Tichému z Božího Daru.