20.06.2022

Odchovankyně Ski klubu Jablonec, která po vleklých zdravotních komplikací nakonec zvládla letos absolvovat štafetově Vasův běh a těší se na nové lyžařské výzvy.

V kolika letech jsi začínala s běžeckým lyžováním a vzpomeneš si, kdy jsi začal jezdit na kolečkových lyžích a jak jsi je vnímala (bavili tě nebo jsi z nich měla strach)? 

Prvně tedy zdravím všechny nadšené kolcaře a přeju jim mnoho najetých kilometrů. Vzhledem k tomu, že se u nás doma vždy lyžovalo, tak nedokážu začátky přesně datovat. S běžeckým lyžováním jsem začala tak nějak intuitivně, úměrně přibývajícím dovednostem. Mamka (celková vítězka letošní Skitour) mě s sebou jako malou brávala na závody, ale to mě teda hodně nebavilo. Myslím, že jsem vždy protestovala, že rozhodně závodit nebudu a tropila scénu jak hrom. Se systematickým tréninkem v oddíle jsem začala, a to hádám, někdy během druhého stupně na základce. Na kolcích jsem jezdila od 7. třídy? Ale spíš tak pro radost, protože to se na tom člověk klátí ze strany na stranu a je rád, že ustojí mírný sjezd. Myslím, že bavit mě to ale začalo až mnohem později, když už jsem na nich opravdu uměla jezdit a pořádně trénovala.

 

Dříve jsi aktivně závodila za Ski Klub Jablonec, ale kvůli nemoci jsi musela se závoděním skončit (klidně mě oprav, pokud to bylo nějak jinak). Můžeme od tebe očekávat nějaký velký combeck, a jaké závody by tě teď nejvíce lákaly? Co třeba nějaké delší závody, jako Jizerská 50? 

Musela jsem přestat z důvodu nemoci, to je pravda, a bohužel nebylo to poprvé. Byla jsem víc a víc unavená, a co horšího, přestalo mě to bavit. Přestalo se mi chtít trénovat, všechno mě štvalo, až se ukázalo, že jsem nemocná a bylo nutné si dát pauzu. A co čert nechtěl zdravotní diskomfort se protáhl ne na měsíce, ale spíš roky. Nedávno jsem zrovna přemýšlela o tom, že je to vlastně už hrozně dávno. Během té pauzy jsem se stihla i zranit, takže sport šel dost stranou a jeho místo zabralo vysokoškolské studium a aktivní rehabilitace. Vzhledem k tak dlouhé pauze už nečekám, že budu naivně snít o předních příčkách prestižních závodů. Návrat nevylučuji, ale tak nějak už cítím, že budu-li se vracet, tak jen pro radost a proto, že mě to sportování baví. Určitě budu chtít podat dobrý výkon a neumřít v polovině závodu. Takže pokud to bude Jizerská 50, čeká mě pár set naježděných kilometrů dopředu, abych přežila a nebyla to ostuda, tedy moje vnitřní ostuda. Dlouhá pauza a aktivní rehabilitace mi jasně ukázaly, že dokud to půjde, chci to aspoň zkusit a uvidíme, co z toho nakonec bude!

 

Kromě běžek jsi v minulosti taktéž hodně závodila i na kole. Proč u tebe nakonec vyhrály běžky? 

Původně jsem se kolu chtěla věnovat více. S touto myšlenkou jsem nastupovala i na gymnázium se sportovní přípravou. Nejen otřesný trenérský přístup, ale i nehumánní jednání s dětmi v tréninkové skupině a prozření, že tohle dělat fakt nebudu nakonec vedlo k tomu, že jsem vyměnila kolo za lyže. A koneckonců, lyžování bylo v rodině, tak jsem si jen ověřila, k čemu mě to táhne více. A zpětně jsem za svou volbu vděčná. Neměnila bych!

 

Ski Klub Jablonec patří v tuzemsku mezi vyhlášené oddíly. Můžeš tedy prozradit, jak jste u vás v klubu řešili výživu a regeneraci? Zabývali jste se třeba i psychologií výkonu či věcmi jako mindset? 

Ze své pozice si nejsem jistá výrazem ‚,vyhlášený oddíl‘‘ ovšem řekla bych, že patří mezi oddíly s velikou tradicí běžeckého lyžování. Čemuž také odpovídá velká základna sportovců. Vše je jen podpořeno přírodními podmínkami v Jizerských horách, které k tréninku přímo vybízejí. Výživu a regeneraci řešil za mého aktivního sportování jen tehdejší trenér dorostu Kuba Sikora za což mu patří velký dík. Vím, že dříve se tomu nikdo nevěnoval a regenerace pro některé starší gardy znamenala mít den volna. Od té doby nemám nové informace a nemůžu tak říci, jestli se něco změnilo. Psychologií výkonu se nezabýval nikdo nikdy. Vyjma osobního zájmu některých sportovců. Je otázkou, jestli je nutné, aby mentální nastavení bylo přímo diskutováno v rámci přípravy a nebo jestli není vhodnější, aby byla tato možnost nabídnuta (například zajištěna vedením klubu a externě zprostředkována odborníkem v dané problematice) a kdo o ni bude mít zájem byla mu poskytnuta služba či pomoc. Já sama vidím v tomhle velké mezery. Také vím, že není v možnostech trenérů, aby sami fungovali jako mentoři v oblasti mentálního koučinku. A dost možná to není ani vhodné, aby tatáž osoba prováděla sportovce tréninkem a psychologickou stránkou výkonu. Nutné je zmínit i fakt, že trenéři jsou částečně z řad bývalých aktivních sportovců a nejsou ani absolventy psychologických fakult.

 

Předpokládám, že Ski klub Jablonec trénuje přes léto na kolečkových lyžích i dost na kolečku v Břízkách, kde jsou dost příkré sjezdy. Dá se to vlastně sjet bezpečně i na klasických lyžích nebo jste raději jezdili na skateových? Mimochodem jezdí tam v létě někdo i na inline bruslích? 

S pevnou vírou se dá sjet všechno. Na klasičkách to bývá možná o chlup těžší, ale dá se to. A to jsem nikdy nepatřila k dobrým sjezdařům, spíš naopak :D. Pátrám v paměti, jestli jsem na Kolečku viděla někdy někoho na in-linech, možná jen začínající nadšence, než si pořídí pořádnou výbavu na kolečkové lyže. Já sama bych na brusle šla okolo přehrady, je tam rovinka a při odchodu třeba i pivo.

 

Pokud se nepletu, tak pocházíš z Jablonec nad Nisou. Mohla bys nám tedy doporučit nějakou pěknou trasu na kolečkové lyže, která by byla v okolí? 

Pocházím z východních Čech, z Náchodska. Tam jsem s oblibou jezdívala z Mýta přes Machov až na Karlow, který už je na území Polska. A přes Polsko to nebylo daleko do Orlického záhoří, které už tu někdo zmiňoval.Přímo z Jablonce se dá vyjet na Hrabětice a na Bedřichov, mimo sezónu a ve všední den je i provoz snesitelný a zpět dolů do Jablonce jezdí autobus městské linky. Na Jablonecku je ovšem bezkonkurenční Soušská silnice, ze které lze odbočit na Smrk. Kilometry tady ubíhají skoro samy. A jelikož sportovci jsou milovníci dobrůtek, tak Osečná se zmrzlinkou taky není špatná volba!

 

Komu a proč předáš dále tuto „rozhovorovou“ štafetu? 

Štafetu předávám dalšímu odchovanci sportovního gymnázia v Jablonci, a to Alešovi Bohatému, který na rozdíl ode mě comeback zahájil, což mu upřímně závidím a přeji. A třeba tak poskytne i pohled z druhé strany barikády. A co víc, návrat zahájil více než úspěšně…  =)