Poslední část rozhovoru věnovaná nejen tréninku, ale i velmi zajímavé problematice vlivu teploty vzduchu na rychlost koleček.
5. Jak vypadá tvůj typický trénink? Jezdíš spíše nějakým souvislým tempem, nebo si rád dáš i intervaly? Máš nějaký testovací okruh, dle kterého si vyhodnocuješ aktuální formu?
Vzhledem k tomu, že jsem z ´rovin´, nadmořská výška mého bydliště je kolem 330 – 350 m n. m., trénuji 10 - 11 měsíců na kolečkových lyžích, tj. prakticky celoročně a to od roku 2000. Do té doby jsem měl základ v běžecké atletické přípravě, jak jsem popsal výše, ale kvůli potížím s Achillovkami jsem od něj musel upustit. Trénuji denně 1 – 1,5 h v týdenních cyklech s jedním dnem odpočinku. Postupem času jsem se vypracoval v soupažích na úroveň, kdy jsem schopen vyjet veškeré profily soupaží. V současné době trénink člením do rychlostí obecná vytrvalost v intervalových úsecích po 1,5 - 2 km, celkem 15 km; intervalové výjezdy tempové rychlosti do kopce po rozježdění klasicky 3x3 min. na Planinu krásných dívek (délka 450 m se sklonem 6,5°, resp. 11,5 %, tj. sklon, jaký má výjezd na J50 od Smědavy při délce cca 1200 m), celkem 10 km; totéž soupaží 2x v časech 3:30 – 4:00 + jednou klasicky, protože soupaž při tomto sklonu je již pomalejší než klasika, opět 10 km. Měsíčně najezdím 300 – 400 km. Doplňuji plaváním, 2,5 – 3,0 km v 25 m bazénu v Boskovicích, kraul s kotoulovou otočkou. Doma mám k dispozici Ski-erg, model concept 2, pro suchý trénink v případě deštivého počasí.
Na sněhu najezdím v zimě v závislosti na sněhových podmínkách 800 – 1500 km, na jednu tréninkovou jednotku 30 – 50 km s celkovým převýšením 600 – 900 m podle hesla, že co je najeto, to se počítá. Posledních 5 – 6 let jezdím po vzoru šéftrenéra (Ladislav Mizera) vše soupaž na holých lyžích, v některých zimách jsme spolu jezdili v Jizerkách i několik týdnů, nedaroval mi ani metr, při výjezdu na Rozmezí na mě čekal, než dojedu, uvisel jsem jej maximálně 2 – 3x za sezónu, když razil neprojetou stopu. Ve sjezdech mu ujíždím, protože je mezi námi váhový rozdíl 20 – 25 kg. Společně jsme trénovali i ve Vrchlabí na okruhu ve Vejsplachách, když se regeneroval po pádu na ledě u Blatného rybníka. Dost času trávím ve Vysočina Areně, kterou mám ¾ h od bydliště, občas vyjíždím na okruhy na Drahanskou vysočinu na golfové hřiště na Kořenci, ale třeba i na zamrzlý rybník v obci Suchý, pokud má sněhový poprašek.
6. Jaké máš ještě plány do budoucna? Máš představu, do kolika let chceš jezdit na kolečkových lyžích a myslíš si, že je vůbec zásadní věk nebo se to dá intenzivnějším tréninkem dorovnat? Je nějaký závod, který bys rád absolvoval?
V mém věku je již klíčový celkový zdravotní stav a v případě pohybového aparátu stav kyčelních kloubů a jejich artróza. Proto absolvuji každoročně po sezóně pravidelnou prohlídku na ortopedii s obligatorním dotazem, jest-li ještě dáme sezónu. Musím si vážit každého závodu, který ještě absolvuji, protože člověk neví, který bude poslední. Za vrchol drzosti jsem považoval, když jsem v 59 letech nastoupil do závodu ve výjezdu na Ještěd, který byl součástí mistrovství republiky s cílem vybojovat (a) předposlední místo v seriálu na kolečkových lyžích v přímém souboji s Martinem Holánkem i (b) celkově, což se mi opakovaně podařilo. Výjezdy do kopců jezdím s červenou lucernou, protože při mojí hmotnosti od těchto závodů více očekávat nemohu a zde mi šéftrenér lehce odjíždí. Rozhodují W/kg a protože závodím v hmotnostní kategorii 90 – 100 kg, na rozdíl od šéftrenéra, který je dvě hmotnostní kategorie níže, je výsledek dopředu jasný. Po rovině se však výkony srovnávají, protože rozhoduje celkový wattový výkon, při zátěžových testech na Ski-ergu v Casri na Dukle Praha, jsem v submaximální zátěži byl schopen dát po dobu 1 min 400 W s laktátem na konci zátěže 9 mmol/l, přičemž v zátěžových pásmech do 300 W jsem měl laktát na konci 5 min intervalů mezi 2,5 – 2,7 mmol/l.
Pro naši věkovou kategorii již není rozpracováno sportovní lékařství, proto trénujeme na základě empirických zkušeností občas doplněných o biochemické testy. Protože mám za sebou 50letou časovou řadu, kdy jsem víceméně pravidelně trénoval 1 h denně, mám k dispozici srovnání lékařských vyšetření z doby, kdy jsem chodil od 16 let na sportovní lékařské prohlídky spočívající v měření vitální kapacity plic a steep testu, tj. výstupy na bednu podle metronomu po dobu 5 min a následné měření poklesu tepové frekvence. V té době jsem měl vitální kapacitu plic 5,6 l (z té doby si vzpomínám, že výše uvedený Jiří Roučka byl vyjímečný tím, že měl vitální kapacitu plic 8,5 l!), v současné době 4,6 l. Když jsem se ptal paní primářky, kam se ztratil ten litr, jenom mávla rukou a ubezpečila mě, že to bude jen horší. Tím mě uklidnila. Zajímavější jsou biochemické testy, které jsem poprvé podstoupil před nějakými 15 lety, protože jsem měl pocit, že na konci výjezdu na kopci mám nízkou tepovou frekvenci kolem 125 tepů/min., což jsem přičítal nízké úrovni morálně – volních vlastností. Když jsem však absolvoval zátěžové testy na fakultě tělovýchovného lékařství v Motole, zjistilo se, že je to moje Tmax. Při zvyšování zátěže se již pouze zvyšoval krevní tlak až do rizikového pásma, takže se test ukončil. Zajímavé jsou však krevní testy, protože mám vysokou hladinu hemoglobinu, a to až kolem 185 g/l, proto mně vysokohorské soustředění pro zvýšení hemoglobinu netřeba, protože se jedná o horní hranici (WADA mě nekontaktuje, na rozdíl od některých cyklistů, kteří mají problémy s biologickými pasy již při hladině 160 – 165 mmol/l). Negativem je zahuštění krve s rizikem trombózy. Protože 1 gram tetrameru hemoglobinu může transportovat maximálně 1,4 ml kyslíku, lze tímto částečně vysvětlit, proč jsem schopen zajet i ve svém věku J50 v časech jako před 40 lety, i když mám nízkou hodnotu Tmax a sníženou vitální kapacitu plic. Jak jsem uvedl výše, v 16 letech jsem na konci úseků běhaných v maximální nebo tempové rychlosti dosahoval Tmax 195 tepů za min, tato hodnota klesá věkem zhruba o jednotku za rok, je to ale individuální, někteří vrstevníci mají hodnotu stále na 170 – 175, nedá se s tím ale nic dělat. Biochemické testy jsou významné u vytrvalostních disciplín, kam se řadí i klasické lyžování, i z hlediska sledování koncentrace Fe2+ v krvi, protože jeho nedostatek způsobuje anémii, tzv. bledničku, a pokles výkonu, zvyšování hladiny na referenční hodnoty trvá 2 – 3 měsíce, jak jsem se sám na sobě přesvědčil. Proto doplňuji Fe průběžně formou tablet měsíční kúrou 2x ročně, protože běžným jídelníčkem je to prakticky nemožné, zejména když je vysoký podíl uhlohydrátů.
Tím jsem alespoň částečně na osobním příkladu odpověděl na otázku, že věk již nelze tréninkem dorovnat, proto je objektivní členit startovní pole do věkových kategorií, protože každý rok věku po 35 – 40 letech snižuje výkonnost o 0,5 – 1,0 %, proto třeba na Vasáku člení startovní pole po 5 letech, v závodech v ČR se používá členění zpravidla po 10 letech, nebo pro zjednodušení pořadatelů třeba >50 let apod. V tomto směru byl progresivní krok Petra Grosse, který loni v závodě v Bílovicích použil poprvé v ČR mezinárodní atletické tabulky s výkonností u vytrvalostních disciplín podle věku na přepočet výsledků závodu na kolečkových lyžích, čímž se srovnaly časy mezi věkovými kategoriemi, pro mladší závodníky je to ale těžko pochopitelné a logicky preferují čas. Na výkonnost má samozřejmě vliv řada dalších faktorů, věkem lze vysvětlit zhruba 60% podíl na výsledném času (při statistickém vyhodnocení tzv. koeficient determinance D u lineární rovnice, např. při výjezdu na Praděd), další faktory by se musely zkoumat na základě dalších kritérií (hmotnost, trénink, typ kolečkových lyží aj.).
7. Máš nějaká měření, která by analyzovala vliv teploty vzduchu či povrchu na rychlost koleček? Je obecně známý fakt, že při nízkých teplotách to zkrátka nejede, ale nějaký přesný rozdíl definovat nedokážu.
Pokud jezdím úseky ve výjezdu na Planinu krásných dívek, provádím kontrolní měření. Současně si zaznamenávám den, teplotu, vítr, povrch silnice, oblečení. Když jsem bydlel v Jevíčku, kde jsem jezdil denně trasu Jevíčko – Březina – zpět na Velké Opatovice (vodárna) – Jevíčko, o délce 20 km, sobota a neděle 2x, tj. 40 km, kolečkové lyže AERO V2 (nafukovací kolečka 6¼ʺ) měřil jsem časy všech tréninků. Z dlouhodobého pozorování mi vycházelo, že 1 °C pod 19 °C zhoršuje čas na ujetí 20 km (jezdil jsem to zpravidla za 1 h v rozpětí 56:00 – 1:05:00) o půl minuty. Proto jsem měl v průběhu roku rozděleny časy do pásem A, B a C. Pásmo A bylo od 19 – 27 °C, pásmo B 14 – 18 °C a pásmo C <13 °C, abych se nedeptal pomalými časy a současně abych měl srovnání, jak je tréninkový proces efektivní. Nad 27 °C se již časy zpomalují v důsledku přehřátí organismu a při teplotách pod 10 °C již nemá smysl měřit čas. V té době totiž nebyly žádné veřejné závody a tak jsem mohl závodit jenom sám proti sobě, resp. časům, které jsem zajel.
Nyní trénuji na cyklostezce mezi Svitávkou a Zboňkem podél řeky Svitavy, přes Zboněk pak vyjíždím směrem na Letovice po staré císařské silnici na Krupku, kterou jsem si poeticky přejmenoval na Planinu krásných dívek. V současné době měřím výjezdy na Planinu krásných dívek (délka 450 m s převýšením 50 m, tj. sklon 6,5°, resp. 11,5 %). V roce 2021 jsem zaznamenal výrazný vliv teploty na dosažené časy, když v září 2021 poklesla teplota z 24 °C na 14 °C. Jednalo se o období, kdy jsem byl v životní soupažácké formě a jezdil jsem závody soupažemi (Šerlich, Mikulov, Špindlerovka, Ještěd – až na posledních 400 m, které jsem dojel klasikou) na kolečkových lyžích Swenor fibreglass, kolečka ze série Sporten, č. 2. Soupaží jsem zajel úsek dne 14.9.2021 při 24 °C za 3:35 a dne 19.9.2021 při 14 °C za 3:55, tj. o 20 s a 11,5 % pomaleji, u klasiky to činilo pokles z 2:58 na 3:08, tj. 10 s a 9,5 %. Můžeme tedy konstatovat, že pokles teploty o 1 °C v rozmezí 24 °C – 14 °C snižuje rychlost jízdy kolečkových lyží ≈ o 1 %. Tento údaj víceméně koresponduje i s měřeními pro model AERO V2 na úseku 20 km. Hlavním faktorem je vyšší valivý odpor ložisek při klesající teplotě.
Letos jsem po Královce dostal od šéftrenéra úkol vytestovat kolečkové lyže Globule Nero s reverzem a bez reverzu, tvrdost koleček uváděných výrobcem 2. Testy jsem prováděl ve druhé polovině října 2022, teplota se v tomto období pohybovala mezi 13 – 15 °C. Dosáhl jsem časů u soupaže 3:45 a 95,7 % u modelu s reverzem, 3:35 a 91,5 % u modelu bez reverzu, oproti Swenory fibreglass, kolečka ze série Sporten, č. 2 s časem 3:55 = 100 %. V případě klasiky Globule Nero 3:00 a 92,3 % oproti Swenor fibreglass 3:15 = 100 %. Mohu konstatovat, že kolečkové lyže Globule Nero jsou o 5 – 10 % rychlejší než Swenory především díky nižšímu valivému odporu a to i při nižších teplotách.
Pozn.: V letošním roce jsem po úrazu (utržení šlachy předního stehenního svalu bez možnosti operace) dosahoval časů o 5 – 7 % pomalejších než v roce 2021 a to jak u klasiky, tak u soupaží. S kolečkovými lyžemi Globule Nero jsem si na závěr sezóny zajel časy jako v loňském roce.
