Sportuje a závodí již od dětství, ale vždy to bylo spíše kvůli kamarádům. Teď je vše jinak a z lyžování se stala vášeň!
Lyžování ses věnoval i na střední škole, měl jsi během studia pocit, že se radost z pohybu stupňovala nebo tomu bylo s blížícím se koncem studia naopak?
Ano věnoval, krásná léta. V oné době jsem ale běžecké lyžování vnímal spíš jen jako zábavu s kamarády. Měli jsme skvělou partu a o zábavu bylo postaráno na každém tréninku. Ale kdykoliv přišly na řadu závody, radost z pohybu se úplně vytratila, naopak přibyla velká nervozita. V těchto letech jsem opravdu nerad závodil, byl jsem vždy spíš tréninkový typ. A čím jsem byl starší, tím přibývalo i závodů, takže ke konci studia jsem byl už tímhle sportem a celým nastaveným “systémem” povinných závodů dost unavený. A po studiu samozřejmě následovala velmi dlouhá pauza.
Prozraď nám, co a kde aktuálně studuješ, či jsi dostudoval? A dalo se v městě, kde si studoval vyrazit na kolečkové lyže?
Nedávno jsem dokončil magisterské studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Opět krásná léta. V hlavním městě byly možnosti, co se týče kolečkových lyží, dost omezené. Jezdit po hlavních komunikacích je naprosto nemožné a když už jsem v Praze tedy vyrazil na kolce, pokaždé to bylo na nějakou cyklostezku - samé roviny, takže opět nic moc přínosného z hlediska tréninku. Hlavní fáze zbyly vždy “na doma” v Jizerkách, vracel jsem se z Prahy skoro každý týden.
K lyžování ses po čase a během studia na Vysoké škole vrátil (myslím tedy k tréninku a závodění), nemýlím-li se? Co tě k takovému "návratu ke kořenům" vedlo?
Největší příčinou mého comebacku byl nejspíš nějaký vnitřní pocit potřeby pohybu. Celý život jsem byl veden ke sportu. A pauza po studiu na střední škole byla docela dlouhá. Pražská studentská léta byla zpočátku dost divoká, a to rozhodně nemyslím z hlediska sportu. Takže když už jsem začínal prohrávat i závody s časem a jízdními řády pražské dopravy, bylo na čase říct zahálení dost. Studium na vysoké škole, kde jsem se pohybu věnoval i z teoretické stránky, a to hodně dopodrobna, ve mně taky probudilo zvědavost vyzkoušet různé nové tréninkové metody a srovnat své výkony z minulých let. K lyžování se navíc postupně začalo vracet i čím dál více kamarádů, tak jsem přece nemohl zůstat pozadu - tady jsem cítil, že se ve mně probudil i velmi soutěživý duch, jaký jsem do té doby snad nikdy neměl. To také stále přetrvává a hodně mě motivují sociální sítě (např. Strava), mohu zde srovnávat své výkony s ostatními, nebo se inspirovat jinými tréninkovými přístupy. A nyní mě lyžování jednoduše šíleně baví a díky tomu všemu mám velký náboj do trénování a závodění.
Kdyby ses otočil za roky aktivního sportu a za semestry studia - viděl bys něco, co tě zásadně ovlivnilo jak v přístupu ke sportu jako takovému, tak i v životě? Něco, co tě v oblasti běžeckého lyžování přivedlo k zajímavým úvahám? Či například víš o něčem, co bys byl rád, aby se v tomhle sportu změnilo?
Například jsem velmi rád, že dříve mě lyžování jako sport tolik nebavilo a kvůli tomu potom musela následovat ona dlouhá pauza. Ačkoliv to může znít zvláštně, jsem si jistý, že jen právě díky tomuto “odpočinku” mě nyní trénování a závodění tolik baví. Z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že je velmi důležité, aby k takové potřebě pohybu došel člověk sám, vlastní hlavou - tedy aby byla spíše vnitřní, než vnější, ale důležité jsou ovšem obě roviny motivace. Každý člověk je svým způsobem unikát a u někoho se může taková potřeba probudit už v dětství a přetrvat do dospělosti, nebo se naopak může znovu vytratit, u někoho se nemusí objevit vůbec. Já něco takového pocítil až teprve nedávno.
Každopádně by běžeckému lyžování hodně prospělo, kdyby se na pozicích trenérů a funkcionářů začalo objevovat více mladých lidí, kteří budou schopni vést své svěřence více individuálně, nebo nebudou tolik lpět na závodní reprezentaci již v tak mladých letech.
Poslední dobou se věnuješ i dálkovým běhům, což sebou chtě nechtě přináší potřebu zaměřit se v tréninku více na soupaž. Změnil jsi nějak dramaticky svůj trénink vůči tomu, jak jsi trénoval dříve ve Ski Jablonec nebo se držíš podobného tréninkového schématu, který je pouze doplněn nějakými delšími tréninky?
Tréninky jsou již samozřejmě úplně jiné. Především je mi velkým přínosem, že mohu sám poslouchat své tělo a nemusím se striktně řídit žádnými plány, není zde žádné tréninkové dogma a tak podobně. Trénuju podle sebe, co si sám vymyslím, sestavím, naplánuju, nebo se inspiruju tréninky ostatních (hlavně svých skandinávských vrstevníků). Čerpám ze svých studijních zkušeností, reliabilních internetových zdrojů nebo sociálních sítí. Prozatím mohu říci, že tato strategie nese kýžené ovoce, takže takto i hodlám pokračovat.
Soupaž je alfa i omega. Většina tréninků je již jen čistá soupaž. Zpočátku jsem se obával, že dojde ke tréninkovému stereotypu a takto monotónní pohyb mě prostě nebude bavit. Ale mohu potvrdit, že i v soupaži je jistá krása a když po čase sladíte veškeré pohyby a už se jen ladí detaily…já zde jednoduše našel velké zalíbení.
Součástí tvé přípravy jsou určitě i kolečkové lyže. Jezdíš jenom na klasických kolečkových lyží nebo trénuješ i na skateových? Jakou rychlost koleček preferuješ a proč? Kolik kilometrů zvládneš ročně na kolečkových lyžích najet?
Techniky střídám obě, v zimě i v létě. Jak jsem již naznačil, klasika (soupaž) samozřejmě převládá a naprostou většinu času se pohybuju na kolečkových lyžích pro klasickou techniku. Obecně jsou pomalejší, takže se na nich dají sjet jednoduše i prudší sjezdy, také lépe brzdí. Hlavně jsou ale delší, než kolce na skate, takže více připomínají běžnou lyži a tedy se více přiblíží i technické pojetí jízdy.
Rychlost koleček je dost sporné téma. Momentálně používám kolečka Swenor C3, začínal jsem ale na C2 (rychlejší). Mohu potvrdit, že na oněch rychlejších kolečkách se člověk více přiblíží závodním podmínkám a zároveň se může více soustředit na techniku. Výhodou pomalejších koleček je zase těžší tréninková podmínka, zvláště v kopcích je rozdíl opravdu znát. Na pomalejších jsou také pohodlnější sjezdy, ale mnohem rychleji dochází k degradaci polyuretanové části (jsou měkčí).
A kolik kilometrů ročně najezdím? No přece všechny :D
Komu dalšími předáš slovo a proč?
Jako dalšímu bych rád předal slovo Vojtovi Bryndovi, mému dobrému kamarádovi a právě jednomu z lyžařů, který se ke kariéře také navrátil vcelku nečekaně a nyní působí v servisním týmu České reprezentace běžeckého lyžování.
