Společně na vrchol

Zpět na výpis článků

Články ze světa kolečkových lyží

20.10.2020

Na kolečkových lyžích (kolcích, kolečkáčích) jezdím od dob aktivní závodní kariéry na běžkách, což už je déle než třicet let. Vybavení se mění (i když kolečkáče „od Drlika“ jsem měl na nohou tehdy i teď), ale radost z pohybu připomínající běh na lyžích zůstává

V posledních letech jsem objevil kouzlo výjezdů na nejrůznější vrcholy.  Mezi nejkrásnější patří Praděd, Ještěd, Dlouhé stráně, Bedřichov, Špindlerovka, Černá Hora. Nejezdím rychle, spíš naopak. Ale ta radost ze zdolání vrcholu je nepopsatelná. O stupeň výš je zdolávat tyto vrcholy v rámci seriálu Effisan skiroll classic. Elitnímu Sun sport teamu, který „reprezentuju“ žádné body určitě nepřinesu, ale nažhavení konkurenti mě nenechají odpočnout a RADOST v cíli se tím ještě znásobuje.

V posledním roce se k této mojí zábavě přidali (téměř dobrovolně) mí dva kluci Vojta (11 let) a Ráďa (8 let).  Ještě před pár lety na mě čekali v autě, nebo v hospůdce. Letos je ale všechno jinak. Praděd dobyli údolím Bílé Opavy, na Dlouhé stráně použili k cestě na vrchol lanovku a odtud cestou necestou 3 km až k nádrži běželi, výjezd na Špindlerovku jsme spojili hřebenovkou a výjezd na Bedřichov (9 km do prudkého kopce) zvládli na kolech což byl výkon největší. Neodradil je déšť, mlha ani zima. Mám z nich RADOST. Setkání na vrcholu má vždy svoje kouzlo. Všichni tři unavení, zpocení, špinaví.  Ale ty výhledyJ. A nikde nechutná čaj tak, jako v cíli na kopci.

A ještě jednu RADOST mně toto moje „závodění“ přináší. Mými soupeři při výjezdech jsou Chlapíci (velké Ch je na místě) o 20 i více let starší než já. Smutné je, že i jejich jména jsou v cílové listině výš, než to moje. Ale dávají mně naději, že se této zábavě budu věnovat ještě dlouhá léta a že se jednou na start postavím společně s Vojtou a Ráďou.

 

Autor: Tomáš Telecký